Vítám vás na webových stránkách mých beauceronů Artuše a Airin.
Něco o mně a mých parťácích:
Vždy jsem milovala jakékoliv zvíře. Jako malá jsem se stala mámou několika zatoulaným a polodivokým kočkám a odchovávala jejich potomky potají ve sklepě. Pořád jsem byla pokousaná a poškrábaná …..
Má láska ke zvířatům určila i mojí vybranou střední školu nemohla to být jiná než zemědělská. Od malinka jsem jezdila na koních a měla nějakého svého psa. Nejdříve voříška Čerta po kterém přišli dalmatinci.
Když nám 1.5.1999 zemřel poslední dalmatin Dam, už jsem dalšího nechtěla. S tátou jsme měli vybraná 3 plemena velkého černého knírače, černoruského teriéra a beaucerona. Samozřejmě jsem znala Sorbona z Angeliky a jako každého mě uchvátila jeho poslušnost, ale hlavním důvodem proč právě beauceron bylo, že má sestřenice měla krásného pravděpodobně bezpapírového beaucerona, kterého našli u silnice - ten mě okouzlil.
Vzala jsem první Annonci a zavolala na jediný inzerát, který v ní byl. Tak jsme si domů přivezli Sorbu (Aranka Černá princezna) více o Sorbě zde?. Když jsme se s manželem rozhodli, že opustíme centrum naší stověžaté Prahy a postavíme si rodinný domek , začali jsme přemýšlet nad plemenem, které,nás a náš dům , bude "chránit". U zvířete mi nejvíce záleží na povaze, tak jsem se začala zajímat a studovat plemena, která se mi líbila.
V roce 1992 potkala v Praze velkého a mohutného rhodéského ridgebacka, úplně jsem se do něho zamilovala , ale po několika výstavách tohoto plemene, na které jsem se jela podívat jsem řekla "ne", každý vypadá jinak a ani jejich povahy mně neuchvátily.Stejně tak to dopadlo i se švýcarským ovčákem, tenkrát ještě kanadským . Na výstavách velké procento zvířat mělo ocas na břiše. Napadl mně irský vlkodav , manželovi se také líbil, ale říkal " to abychom si pro takové tele pořídili dodávku" tenkrát ještě nevěděl že nebude tak daleko od pravdy…… .
Táta si založil CHS z Husovy tvrze a Sorba se měla stát poprvé maminkou, na mně bylo vybrat jí ženicha, nejvíce se mi v ČR líbil - Bon z Opatovických rovin, strávila jsem 3 dny u Ireny Nespěchalové- majitelky Bona a byla jsem pyšná na můj výběr, protože povaha Bona byla perfektní. Když se narodilo první "štěňátko" - obrovský pes, řekla jsem si to je ON.
A tak se naše rodina rozrostla o malého, velkého beaucerona Artuše z Husovy tvrze. Artuš rostl ,rostl, rostl a pořád rostl až se z něho stal největší, mně známý, beauceron v ČR. Možná i pár vlkodavů přerostl :
Jeho povaha je přesně ta, kterou jsem si u svého psa přála mít. Je velmi dominantní,ale ne agresivní. Miluje naše děti a celou rodinu a je to obrovský srdcař, do všeho jde s plným nasazením. Vyniká v plných a razantních zákusech při obranách.Miluje aportování a míčkování. A je to strejda, který vychovává omladinu, což mohou potvrdit všichni drzí mlaďoši , kteří se s ním potkali.Abych o něm nemluvila jen v superlativech, vím o jedné věci, kterou vůbec nemusí a to je poslušnost dle IPO, ale protože vše dělá pro svojí paničku, tak ji vždy přetrpí bez vážnějších chyb.
Artuš je pro mě ten nejlepší pes na světě a troufám si říct , že tím i navěky zůstane. Je to PAN PES!
V roce 2005 mi zavolala kamarádka s nabídkou spoluvlastnictví feny z Francie, dlouho jsem tuto zajímavou nabídku zvažovala. Bála jsem se však toho, že by se fence u mě mohlo někdy něco stát a jak bych jí to vysvětlovala……
Probírala jsem to i se svými rodiči a s bratrem . Ti mě přivedli k nápadu importovat si fenku . Tak jsem začala vybírat. Měla jsem jasno, chtěla jsem potomka pracovního psa, šampiona práce, psa Roi du ru d´oly. Tím jsem se dostala k chovatelce Airin Marii-Joseé Ducreau, která byla velmi vstřícná a milá. Podle fotek jsem si mohla vybrat ze všech tří fenek, ze začátku to bylo to velmi těžké protože fotky, které jsem od Marie-Joseé dostávala byly takové ty akční, fenka si hraje , nebo leží nebo se protahuje, nebo spí. Tak jsem vybírala podle hlavy.Poslední fotky , pár dní před odjezdem pro Airin , jsem si vyzvedávala na táboře v Červené Řečici, ještě dnes se mi smějí mí kamarádi když si vzpomenou jak jsme je spolu otevírali. Připojení PC bylo velmi pomalé, tak se ukázala hlava, ucho, ucho, pořád ucho….. můj "kamarád" se mně jen tak mezi zuby zeptal "ty si jedeš pro nějaké lovecké plemeno?" a já jsem z toho dostala záchvaty breku, že si přeci nemohu dovést fenu s tak velkýma ušima .Po otevření celé fotky jsem se trochu uklidnila protože Airin byla krásná, -krásná hlava i tělo a to jí zůstalo až do teď.:-) Marie -Joseé mě upozornila že je Airin velmi dominantní fena a to jí zůstalo. Z počátku byla velmi nedůvěřivá k lidem, hlavně k mužům, ale časem a dospíváním se vše urovnalo. Airin je velmi veselá až bláznivá, je to rozená skokanka a kdyby byla součástí našich zkoušek palisáda ( skoro 2 m vysoká překážka ve francouzském ringu) byla by v ní určitě dokonalá, nedělají jí problém ani 2,20 metru vysoká dřevěná vrata u rodičů . Při obranách je stejně jako Artuš velmi razantní, ale o dost rychlejší, má plné zákusy bez překusů.Artuš jí naučil milovat míček . Je skvělá aportérka. A aby to Artušovi nebylo líto prozradím na ní také jednu věc. Při plných zákusech kdy má rukáv snad až na mandlích je schopná štěkat do rukávu aniž by povolila zákus, a přitom vrtí ocasem "o sto šest"snažila jsem se o odstranění tohoto jevu, ale asi je to nemožné, přičítám to její střeštěné povaze, prý to ale odejde s věkem ………
V současné době se snažím pečlivě vybrat ženicha pro Airin, což je ve Francii velmi težké, protože je jich moc, a já jsem si to ztížila tím, že chci pro Airin po stránce exteriérové i pracovní co možná nejlepšího.